Blog

Máte pocit, že váš partnerský vztah stagnuje? Že už to není to pravé a úžasné jako před lety? Že se vám partner odcizuje? Že už vám tolik nerozumí?

Na počátku každého vztahu, kdy jsme zamilovaní, si jen těžko dokážeme představit, že se naše láska jednou někam vytratí. Na začátku vztahu se totiž cítíme milovaní, dokonalí a láska k partnerovi nám pomáhá otevřít naše srdce. Srdce, které možná bylo dlouho bezpečně zavřené.

V období zamilovanosti máme spoustu energie, vše nám připadá krásné, úžasné a lehké, právě díky otevřenosti našeho srdce. Cítíme se vedle partnera velmi dobře, máme pocit, že nám partner rozumí a naplňuje všechny naše potřeby tak, jak chceme.

Je nutné si uvědomit, že láska nevydrží roky ve stejné intenzitě jako na začátku, ale že na partnerský vztah působí velmi mnoho vlivů a můžeme na něj nahlížet z více rovin.

V první fázi vztahu funguje nejlépe princip vzájemného naplňování svých potřeb (vzájemná pozornost, společné prožívání volného času, touha po rodině, péče o domácnost, finanční zabezpečení, ...). Problém však nastane ve chvíli, kdy si partneři přestanou své potřeby vzájemně naplňovat. Jeden z partnerů může na tom druhém vyžadovat sycení svých potřeb, čímž se stává na partnerovi závislým nebo si jeden z partnerů začne naplňovat své potřeby mimo vztah.

Z hlediska dlouhodobé spokojenosti ve vztahu je potřeba vnést do něj vzájemnou blízkost. Blízkost ve vztahu docílíme díky naslouchání, sdílení svých myšlenek, pocitů, obav a radosti, také dotekem, obejmutím, soucítěním a spoluprožíváním.

Když ve vztahu chybí sdílení, partneři se nemají jak přibližovat a každý se uzavírá do svého pomyslného vakua. V takové oddělenosti mají partneři pocit, že jsou na všechno sami, vzdalují se. V tomto ohledu často chybují muži, když nemají po práci chuť sdílet s partnerkami své denní zážitky. Často je to proto, že nechtějí svůj protějšek zatěžovat, nechtějí se vracet k nepříjemnostem apod. Sednou si doma k televizi a nekomunikují, jen se snaží vydechnout. Vnímají v tu chvíli děti a ženu jako narušitele prostoru. Partnerka pak vůbec netuší, proč má partner rozmrzelou náladu. Může si to vykládat tak, že udělala něco špatně, a stáhne se také.

Naučme se proto s partnerem sdílet jak to dobré, tak i naše starosti a trápení. Nedopusťme, aby naše pracovní zátěž narušovala náš vztah. Nemusíme vyprávět do podrobností, stačí se jen stručně svěřit, jak se cítíme, a přitulit se. Obejmutí partnera a jeho podpora nám jistě pomůže víc než dlouhé zírání do televize.

Zkušenost ve vztahu získáváme především díky principu zrcadlení.
Podstatou partnerského zrcadlení je uvědomění si, že cokoli mne na partnerovi štve, cokoli mi na něm vadí, cokoli na něm nebo na jeho chování nesnáším a chtěl/a bych se toho zbavit, ve skutečnosti to nesnáším sám nebo sama na sobě.

Vlastnosti nebo chování, které vnímám jako problematické u svého partnera, ve své skutečné podstatě vnímám jako problematické sám nebo sama u sebe a chtěl/a bych je odstranit ze svého vlastního života.

Má-li náš partner vlastnosti, které v nás vyvolávají nepříjemné emoce, zkusme se zastavit a na chvíli se zamyslet, proč tomu tak je. Naši partneři jsou totiž dokonalým odrazem nás samotných a našich potlačených emocí. Partnerské zrcadlení funguje skutečně na každé úrovni. Nesnažme se partnera měnit, spíš sledujme, co v nás vyvolává. Je-li na nás například partner hrubý a chová-li se k nám neuctivě, zeptejme se sami sebe, co v danou chvíli cítíme. Nejspíš to bude strach, lítost a bezmoc. Problém však není v partnerovi, ale v nás samotných a partner nám jen ukazuje naši slabou stránku. Situaci můžeme řešit tak, že si uvědomíme svou hodnotu, začneme si sami sebe vážit a dáme partnerovi najevo, kde jsou naše hranice. Pokud si na nás partner dovoluje, je to zpravidla jen proto, že my mu takové chování tolerujeme. Nemějme tedy partnerovi za zlé, jak se chová, a začněme se změnou u sebe.

Pokud byste se rádi dozvěděli něco bližšího o principu zrcadlení či chtěli pomoci vyřešit jakýkoliv partnerský problém, ráda vám pomohu.