Blog

Buďme vděční za svou minulost

28.3.2018 | Blog

Neumíte se vyrovnat s některými zážitky z vaší minulosti? Máte výčitky svědomí, že jste kdysi selhali nebo něco špatného udělali, či někomu ublížili? Nebo neumíte odpustit druhým za to, jak se k vám v minulosti chovali? Nedali vám tolik lásky, pozornosti a podpory, kterou jste tolik potřebovali?

Vše, co jsme v minulosti zažívali, radostné i bolestné okamžiky, zůstalo v každém z nás. Lidé, se kterými jsme vyrůstali, místa, kde jsme žili, myšlenky a slova, která jsme poslouchali, vztahy, které jsme měli, to všechno v nás zůstalo a zanechalo nějakou stopu. K tomu, abychom se mohli posunout dál, abychom mohli žít ne v minulosti, ale v přítomnosti, je potřeba uzavřít svou minulost. Čím víc totiž žijeme v minulosti, kterou cítíme jako zátěž, tím víc se opakovaně utápíme ve starých pocitech. Minulost změnit nemůžeme, ale můžeme změnit pohled na ni. Můžeme s ní přestat bojovat, přestat se vztekat, cítit se jako oběť, vzpírat se, cítit se provinile,…

Jak uzavřít svou minulost?

Uzavřít svou minulost neznamená ji vymazat a navždy na ni zapomenout. Neznamená to ani to, že se budeme tvářit, že neexistovala. Svou minulost uzavřeme nejlépe tak, že si dokážeme přiznat to, co nám na naší minulosti vadilo a přijmout to. Nebudeme před tím utíkat, nebudeme chtít, aby to bylo jinak, nebudeme s tím bojovat. Jen to přijmeme a prožijeme. Pokud těmto svým emocím věnujeme pozornost, tak ztratí na své síle. Ztratí svou skličující bolest, která drží naše srdce v hrsti. Je dobré si uvědomit, že ta bolestná situace není v našem životě náhodou, zřejmě jsme takovou zkušenost potřebovali prožít. Nic se nám v životě nestane náhodou, vše má své příčiny.

Stejné platí, když nejsme hrdí na věci, které jsme vyvedly v minulosti my sami, připusťme si je. Netvařme se, že neexistovali. Přijměme je jako součást našeho životního příběhu.

Avšak pozor, není potřeba domnělé viníky či sebe samé obviňovat z toho, co se stalo. Všichni jsme v danou chvíli dělali to nejlepší, co jsme uměli. Proto odpusťme bez záště všem, kteří nám ublížili, odpusťme i sobě činy, které se nám na naší minulosti nelíbí. Jen tak se nám uvolní místo v našem nitru, které můžeme naplnit novými zážitky a věcmi z přítomnosti.

Přiznejme si svá zranění a bolístky, i když to bude třeba chvílí bolet. I za cenu slz. To, když přijmeme svou minulost a odpustíme jí, je tou nejlepší očistou, kterou pro své nitro můžeme udělat.

Stále se ptáte, proč přijmout svoji minulost?

Právě minulost nás vytvořila přesně takové, jací jsme dnes. Bez ní bychom to nebyli my. Kdyby nebyly ty těžké chvíle, tak bychom nebyli tím, kým jsme dnes. Všechny dobré i zlé situace, které nás v životě potkaly nebo se nám staly, nás vytvořily. Vytvořily to, kým jsme dnes. Proto buďme vděční své minulosti, ať už byla jakákoliv.
  
  



Zpět