Blog

Jeden starý farmář dlouhá léta obdělával pole. Pak jeho kůň, zapřažený do pluhu, utekl. Sousedé, jakmile uslyšeli tuto zprávu, ho litovali: „Taková smůla.“ „Možná,“ pověděl ale on.

Další ráno se zaběhnutý kůň vrátil a s sebou přivedl další tři divoké koně. „Jaké štěstí,“ volali sousedé. „Možná,“ pověděl starý farmář.

Následujícího dne se jeho syn snažil zkrotit jednoho z divokých koní, jenže spadl ze sedla a zlomil si nohu. Sousedé zase přispěchali a bědovali: „Takové neštěstí…“ „Možná,“ pravil starý farmář.

O den později vtrhli do osady neúprosní vojenští verbíři a brali mladé muže do války. Když viděli zchromeného, bez zájmu prošli kolem. Sousedé blahopřáli, jak dobře se věci seběhly. „Možná,“ zabrumlal si pod vousy starý farmář.

Ten muž nikdy nesoudil. Byl už dost zkušený na to, aby pochopil pravou podstatu života, kdy žádnou událost nelze považovat za konečnou. Vždy je nějaké zítra. Ať se nám dnešek zdál dobrý, nebo špatný, zítřek bude jiný. Kdykoli se život zdá perfektním, není. A naopak kdykoli okolnosti připomínají konec světa, žádný Armagedon se nekoná. Věci se v okamžiku mohou změnit. Vyvinout tak, či jinak.

Přijměme změnu. Pokud něco přichází, nechme to přijít. A pokud něco odchází, nechme to odejít. Má to svůj smysl. Přesvědčíme se o tom. I když věci zrovna nejdou tak, jak si přejeme, vždy jdou tak, jak potřebujeme.

Náš život je jako kniha. Nesuďme jej podle jedné kapitoly, kterou právě prožíváme. Byla-li smutná, nemusíme hned zavírat knihu. Stačí jen obrátit list. Život je totiž změna. A změna je život.

Zdroj: časopis FC, Vánoční Speciál 2017